Já se mám ráda, fakt! Nebo ne?

Okolnosti mne nutí zamyslet se nad tím, co znamená „mít se ráda“. Je to sobectví, nebo nutnost? A chápeme opravdu smysl těch slov? Mít se rád neznamená koupit si každou hloupost, kterou vidím a nebrat ohledy na rodinné finance. Mít se rád je zdarma a pro všechny!

Napsala mi kamarádka, taky pacientka, že má asi zase nějaké potíže, ale nemůže jít na vyšetření, i když ji tam už posílá i její dcera (!), protože její kolegyně v práci jde zrovna marodit a kamarádka tedy nemůže zůstat doma. Navíc by jim chyběly peníze… Jelikož ji mám ráda, pořádně mě ten její e-mail nadzdvihl a já jí musela odpovědět pěkně od plic (nebo od klávesnice?)

Holka zlatá, co chceš slyšet? Tvoje dcera má víc rozumu než její matka. Abys mohla být užitečná pro ostatní, musíš být nejdřív v pořádku ty sama. Na kolegyni se vykašli. Co kdybys dostala třeba infarkt? Nic nepřivolávám, ale asi bys neodešla z JIPu do práce, že? Takže si zařiď svoje vyšetření a následnou léčbu. Možná je to dar od Boha, že tam něco bude, ty půjdeš na rok marodit a pak dostaneš důchod. Jestli budeš čekat, dostanou akorát tak tvoji blízcí parte. To vážně chceš? Tak se holt bude muset rodina víc snažit. Najdou si brigády a omezí finanční požadavky. Co se všechno ještě musí stát abys pochopila, že se musíš mít ráda?! Nám taky najednou chybí můj příjem a víš co? Prostě jsme to udělali tak, aby peníze nechyběly. Uklidila jsem celý dům a prodala na bazaru fůru věcí, které jsme vůbec nebo skoro vůbec nepoužívali, omezili jsme ježdění jen na nezbytné, stáhli teplotu na bojleru o 3°C a začali tím šetřit energii, zaplatili si na jednom telefonu neomezený tarif, z něj voláme a ze všech ostatních čísel se jen prozváníme, místo kupování pečiva peču z mouky a toho, co máme ze zahrady a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho.

Dokud všem budeš mlčky sloužit, budou všichni vědět, že ty to zvládáš. Oni nejsou věštci, aby ti viděli do hlavy a mohli tak ocenit tvoje hrdinské přemáhání. Tak už začni myslet hlavou! Vypadá to, že ti doktor nacpal implantát do hlavy. Promiň, ale záleží mi na tobě a když vidím, že se chováš úplně stejně debilně jako já kdysi a ženeš se do dalšího maléru, tak je mi do breku.

Tak budu raději psát blog pro ostatní pacientky, i takové, jako jsi ty. Snad pochopí dřív, než si vyhrabou dostatečně hluboký hrob, aby do něj mohly ulehnout spokojené, že pro ty svoje miláčky obětovaly opravdu všechno.

Chtěla jsem se podělit s vámi všemi – většinou ženami, ale i muži spasitelé, trpitelé a pečovatelé se najdou. Vy, kterých se to týká, opravdu se chcete obětovat? A máte jistotu, že o to vaši blízcí stojí? Že si opravdu uvědomují, kolik navíc toho pro ně děláte a za jakou cenu? Možná by celá rodina raději koukala na nevytřenou podlahu a ušmudlaná okna než na maminku, která už nemá sílu vstát z postele. Možná by stačilo je na rovinu požádat o pomoc se zařízením či uděláním toho a onoho.

Začněte si vážit sami sebe, nebo se alespoň zamyslete, co to znamená „mít se rád(a)“. To není sobectví. Je to nutnost k přežití.

Napsat komentář